Změřili vás opravdu správně?

Přidáno: 17. 10. 2016 16:45:00

17 Říjen 2016

JUDr. Beran v článku velmi přesně a jasně popisuje jak mohou a smějí policisté podle zákona měřit rychlost vozidel a jak se k tomu staví soudy. Velmi zajímavé a poučné čtení, aby řidiči věděli jak se mohou lépe bránit, pokud je změří nesprávně a jsou následně pokutováni.

Změřili vás opravdu správně?

Beran: Jak správně měřit rychlost?

Víte, jak správně používat radar a měřit rychlost aut? Měli byste, zejména pro svou obranu, pokud by toto ze stran kompetentních k měření (a pokutování) nemělo být v pořádku.
Velmi často mi v Právní poradně popisujete případy měření rychlosti, ať už ze strany Policie ČR nebo Městské policie, a ptáte se mne, jestli ten či onen způsob měření je dovolený, případně zda důkaz tak či onak získaný je použitelný ve správním řízení. Úvodem je třeba k tomu říct to, že právní předpisy nestanoví podrobnější detaily toho, jak měřit rychlost a vyjít je nutné z obecných ustanovení, zejména:
§79 zákona č. 361/2000 Sb.:
„Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií."

§51 zákona č. 500/2004 Sb.:
„K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek."
Základním principem dokazování, a to se týká i měření rychlosti jako způsobu získání důkazních prostředků o protiprávním jednání, je, že důkaz nesmí být získaný v rozporu se zákonem, tj. nezákonným způsobem a musí být přezkoumatelný a důvěryhodný. U měření rychlosti to pak např. znamená, že údaj o příslušné fyzikální veličině (rychlosti) je:
I) získán měřícím zařízením, které je k tomu způsobilé,
II) že měření proběhlo v souladu s návodem daného zařízení a
III) osobou k tomu způsobilou.

První z podmínek je řešena ověřením (kalibrací) každého měřícího zařízení. Bývaly doby, kdy to policisté neměli v pořádku a dalo se na tom měření zpochybnit, ale ty doby už jsou dávno pryč a dnes si už na to dávají dostatečný pozor.
Druhá z podmínek se týká toho, aby měření bylo provedeno správně podle návodu, tzn. příslušné zařízení je použito způsobem, který výrobce zařízení stanovil pro správné získání výsledku. Poslední z podmínek se pak týká toho, že osoby zařízení obsluhující „musí vědět, jak na to", aby byl výsledek použitelný.
Správné měření rychlosti tedy zahrnuje všechny výše uvedené podmínky a jejich nedodržení může být důvodem pro nepoužitelnost získaného důkazu. Záměrně uvádím, že „může", protože praxe ukazuje, že soudy jsou někdy dost benevolentní ohledně posuzování těchto podmínek a viděl jsem případy, kdy i soud odmítl řešit pochybnosti o správně provedeném měření, které mohly jednoznačně mít dopad na výsledek s tím, že „to je práce policistů a soudů nepřísluší to přezkoumávat", což je dle mého názoru naprosto špatně, protože když se zařízení používá „špatně", tak z něho nemůže vyjít „správný" výsledek a jsou-li o správnosti použití pochybnosti, nelze takový důkaz připustit.
Druhý okruh otázek, na které se v souvislosti s měřením ptáte, by se dal shrnout pod heslo „odkud?". Jak jsem uvedl shora, zákon neříká, jak přesně měřit a policisté nebo strážníci mohou zvolit prakticky jakýkoliv způsob (ve směru, proti směru, kolmo na směr jízdy, stacionárně, z jedoucího auta, z vrtulníku, z dronu), který nevzbuzuje pochybnosti o správnosti změřeného výsledku a který je v souladu s návodem k obsluze daného zařízení.

Častým dotazem pak je, jestli je použitelný důkaz získaný „protiprávním" postupem. To typicky zahrnuje to, že policisté nebo strážníci stojí s autem, ze kterého měří, v rozporu s pravidly silničního provozu nebo jiným způsobem při měření porušují zákon (překračují nejvyšší dovolenou rychlost v případech, kdy to ani jim zákon nedovoluje, vjíždí do zákazu vjezdu apod.).
V této souvislosti je nutné uvést, že výše uvedené skutečnosti na použitelnost předmětného důkazu v zásadě nemají vliv a i judikatura Nejvyššího správního soudu se v tomto směru takto vyslovila. Pokud se tedy rozhodnete zpochybnit měření, neplýtvejte energií poukazováním na to, že „oni taky něco porušili", ale spíš se soustřeďte na skutečnosti popsané výše v bodech (I) až (III).
Závěrem bych jen zopakoval důležitou informaci, a to tu, že zkušenosti s rozhodovací praxí soudů neposkytují dostatek důvěry ohledně přezkumu způsobů měření a snadnosti jejich napadení. Neochota soudů jít do detailu a „rozbít" na sebemenších pochybnostech prováděné způsoby měření není na té úrovni, na které bych si ji osobně v právním statě představoval (v tomto ohledu je dle mého názoru „nejnedůvěryhodnější" systém POLCAM 2006 (policejní vozidlo měří vlastní průměrnou rychlost a policista pak „odhadem" udržuje vzdálenost od měřeného auta před sebou a „přenáší" tak údaj o vlastní změřené rychlosti na měřené vozidlo, ale ani u té pochybnosti o použitelnosti takového důkazu Nejvyšší správní soud neuznal).

Zdroj: www.autoweb.cz

Diskuse

(0 komentářů)

Tato stránka používá cookies. Vice info

Přihlášení